Hobit 2009 Aneb bahňákový tábor

Letošní tábor stál kousek od obce Lesná, na břehu bývalého lesního koupaliště. Když jsem viděl tábořiště poprvé, nedokázal jsem si představit, jak se do tak malého prostoru může vejít pět teepeeček, z toho jednou společenské a kuchyň tak, aby se táborem dalo bezpečně projít. Nicméně majitel rybníka a břehu, pan Málek nám vyšel vstříc (děkujeme), opravil hráz a zarovnal břehy, jak to jen šlo, takže nejen, že se dalo táborem chodit, ale zbylo i místo na lodě, latrínu, vsakovačku umývárku, jídelnu a čtecí koutek, prostě věci, bez kterých se tábor neobejde.

Malebný tábor

Tábor byl malebný. O to se postarali ti, co ho s velikou námahou vybudovali-především většina z družiny zlobrů-votlemků-roverů, dále Glum, Čuzl a Honza Uher. Ti co nebudovali: Jánošík, ten byl v Baltymóru a stádo ničemů (tedy družina milých a poslušných vlčátek). Zásadní bylo umístění kuchyně, kterou stavěli já (Honza Klus), Honza Uher, Čuzl a Glum. Nakonec jsme se po dlouhé a konstruktivní (!)diskusi rozhodli postavit kuchyň na druhém břehu, protože, jak prohlásil Honza Uher, tábor by měl být především malebný. To se myslím povedlo (pokud neporovnáme s Bílým Křížem, samozřejmě). Jen pro představu: Na místě kuchyně byl plácek zarostlý kopřivami, ostružiním a podobným santusem a na místě jídelny ležely pod větvemi vrby zablácené a odporné větve a klacky kdovíodkud. V průběhu tábora jsem si jen těžko dokázal představit kuchyň na jiném místě. Také latrína měla stát o kousek vedle, ale nakonec byla postavena podle „jiného projektu“, který ovšem nebyl oficiálně schválen stavbyvedoucím

Bahňákový tábor

Celý tábor jsme se brodili bahnem. Pršelo už při stavění a pár dní před začátkem tábora se přehnala strašná bouře, která všem, kteří zde přebývali zamočila snad všechny věci a při níž prý napršelo 250mm srážek (pokud se správně pamatuji). Pro srovnání je to necelá polovina průměrných srážek za rok v okrese Třebíč. Každý den tábora také pršelo, ať už se přehnala bouře, či jenom krátká letní přeháňka. Nejvíce to odnesla přístupová cesta a ti, co po ní chodili s nakoupenými potravinami, či s kárkou vážící 130 kilogramů nebo v ní hledali krabičku od filmu (viď glume)

Tábor dřevorubecký

Já osobně nepamatuji tábor, kde by bylo tolik dřeva jako tady. V přilehajícím lese nějakého pána, co bydlel daleko, byl snad každý čtvrtý strom souška. Na tomto táboře se dřevo nesbíralo, ale těžilo. Bylo prostě jednoduší pokácet fiskarskou strom, pořezat ho na polena a ty rozštípat, než chodit lesem a vysbírávat ze země klacky, po kterých bychom se na Dyji utloukli. Na konci tábora les vypadal jako po nájezdu bobrů, kterým velká vody zničila všechny hráze.

Tábor betonový

Lesní koupaliště bylo ve svých nejlepších letech vybetonováno velkými betonovými dlaždicemi. Mnohé z nich byli rozbité, ale část jich byla vcelku. Tyto betonové díly byly použity na kuchyňská kamna (kde jsem poprvé bylo více kamenů než bahna), na podložení postelí (někdy až do půlmetrové výšky) a dokonce na ohraničení ohniště ve spoleteepee, což naprosto odporovalo definici malebný tábor.

Tábor stromový

Nejlepší vlčata vydržela na stromech více než půl hodiny. Někteří zlobři 24 hodin (pokud nespadli při močení). To že jsem trávil den a noc na stromě, kde jsem nemusel nic dělat, jenom tak lenošit, hrát na kytaru a přečíst knihu od Chandlera byl skvělý zážitek. Ještě lepší bylo, že nám nosili jídlo až pod strom a že odnášeli a umývali špinavé nádobí. (Díky Čuzle!) Tento zážitek mi zkazilo jen to, že mi prasklo tenký éčko

Hami hami tábor

Na táboře se vařilo skvěle. To, že oblíbeného MekKočajze vystřídal po týdnu Proklatě dobrý Žížal, na tom nic nezměnilo. Stačí vyjmenovat třeba úžasné rizoto, smažený květák, rybí prsty, knedlíky,skautčips, boršč, špekáčky na pivu nebo hrachovou kaši (viď Fife). Nesmíme také zapomenout na skvělé buchty lukinovy mámy. Ještě jedna historka ze zákulisí: Bobo se chystá zazvonit k večeři: „Sledujte Peřího“. A zazvoní. Načež Peří vyběhne ze stanu s ešusem v ruce a s výkřiky „Hamí hamí“ sprintuje ke kuchyni. Pře hrází rybníka si uvědomí, že nemá lžíci, obrací a vrací se zpět do stanu, ze kterého vzápětí opět vybíhá ke kuchyni. Mezitím ho už půlka lidí předběhla. V otočce před hrází mu ovšem ujíždí noha a padá do bahna. Peří se nevzdává a dobíhá ke kuchyni celý zaprasený asi v polovině startovního pole. Je ale poslán k potoku se umýt, jinak mu nebude vydáno jídlo. Než se vrátí, předběhli ho i ti největší opozdilci. Pospíchej pomalu, Peří!

Tábor kytaristů

Pět kytar na 22 lidí mluví za vše

Tábor „dneska spím doma“

Tuto módu začal Želva a brzy se k němu připojili Dodo, Glum, Vilda, Žížal i Čuzl. Přestože většina ze zdravotních důvodů, nejsme příměstský tábor!

Tábor s lemury

Lemuři plavali v našem rybníčku bahňáku a žraly řasy, sinice a ostatní vodní bordel a vytvářeli bahno, ve kterém se velmi příjemně chodilo. Někdo si lemury zamiloval a nechtěl z vody (Viď Mravenče), někdo se jich bál a nekoupal se, někdo za nimi chodil často a nedobrovolně a někdo mezi nimi hledal potopený barel.

Houbový tábor

V lesích okolo rostly houby jako po dešti (protože po dešti bylo pořád). Od křemenáčů přes praváky až po bedle a muchomůrky. Přestože bylo zakázáno houby jíst, někteří je sbírali a sušili (viď Vildo).

Tábor zlobřího ohně

Zlobří oheň plál na začátku tábora v noci a na konci tábora ve dne. Ze skvělé rozmluvy tří zlobrů u veliké vatry vypíšu jen tři příklady: „Kdy už bude hotový to maso?“ „Až tam nějaký dáš!“ „Cože, to tu čekáme tři hodiny až se neupeče maso?“ druhý: „Slyšel jsem, že je dost dobrej“ „Dobrej, to jako lepší než já? Hahahahaha!“ a poslední: „Jsou zlobři, kteří mají problémy se zády. A jsou zlobři, kteří nosí kosmodisk.“ Další veselá historka o tom, jak si někteří vlčátka spletla Boba se stromem a ten když to zjistil, tak bez mrknutí oka odkráčel pryč. Na konci tábora pokáceli zlobři strom a polena uschovali pod vysokou postelí (viď Bambusi). Po malých třískách jsme ho spalovali další dva dny.

Neskautský tábor

Letošní tábor byl oproti minulým velmi neskautský. Nejenže téměř nikdo s sebou neměl kroj a skautské tričko měli někteří věčně zaplácené (viď Zilvare) ale chyběly také nástupy a hlášení se před prohlídkou stanů, plnění stezky a různé skautské dovednosti (turbánky) na které jsme byli zvyklí z minulých táborů. Myslím, že to byla škoda. Co napsat závěrem. Tábor se mi líbil a myslím, že jsem nebyl sám. Vypsal jsem snad všechny přívlastky letošního tábora, které mě napadly. Pokud máte některé další, pošlete je Honzovi Klus a můžou se zde objevit. Zatím AHOJ P.S.:Podle jaké knihy bude další tábor? A bude?