je tomu rovných 30 let od první oddílovky 5. oddílu vodních skautů. Když jsme se tehdy s Raskenem, Oczym, Brambůrkem a Jeanem oddělili od mateřského 1. oddílu, věřili jsme, že to je dobrý a nutný počin a ne jen chvilkový rozmar. Což si naše okolí popravdě moc nemyslelo. Ale důvodů k našemu činu bylo mnoho. Srdce nás čím dál víc táhlo k woodcraftu a jako své vzory jsme vnímali spíš E. T. Setona a Miloše Seiferta než Baden-Powella a A. B. Svojsíka…
Ale bacha! Píše se rok 1988 a my nejsme skauti, ale pionýři. Do sametové revoluce zbývá více než rok a my nevíme, že přijde. Takže naše vzory měly být spíš Lenin a Timur s jeho partou! Nebyly! Nevím, jak to ti komunisti dokázali, ale ani s celým dobře placeným aparátem se jim nepodařilo nás přesvědčit, že komunismus je dobrej nápad.
S sebou jsme vzali kormidelníky Loudu, Teplína a Housku, posléze se objevil ještě Pecan. Prví vlnu vlčat (zůstaňme u skautské terminologie) dovedl Brambůrek. Nábor byl prostý: obešel baráky v sídlišti a posbíral správné klučíky, kteří pobíhali po ulici. A protože nejlepší nábor je dobře fungující oddíl a my jsme měli chuť do práce, zakrátko se nám podařilo dát dohromady hned čtyři družiny: Medvědy, Muflony, Mrože a Mloky. Už ani nevím, proč jsme jako první písmeno zvolili M, ale 5. oddíl byl symbolikou přímo prošpikovaný. Pátý oddíl – pátá kolona – nositel té správné myšlenky skautingu a woodcraftu, jimiž je potřeba obrodit stávající systém; římská V. jako V – vítězství – Victory; V – pět zakladatelů. Akorát těch družin jsme neudělali pět, to je pravda.
Fotři zakladatelé Honza a Rasken.
Třicet let znamená slušnou řádku schůzek, výprav, táborů a zážitků, které snad ukázaly, že to tehdy nebyl rozmar, ale uvážlivý krok mladých mužů. Kluci, kteří oddílem prošli, i ti, kteří v něm právě jsou, nám snad dají za pravdu.
Honza – Dunící Hrom
